V rámci křesťanské (nebo tedy původně židovské) Velké noci se v našich končinách zachovává také řada českých zvyků pocházejících z tzv. lidových tradic (i když i o tom by se dalo polemizovat). Mezi ně se řadí několik zvyků, dle mého soudu především oslavujících zrození, život, obnovený cyklus přírody, radost člověka nad opětovným návratem sluníčka a jeho tepla. V tomto roce se to nějak dost povedlo. Naším tématem byla velikonoční vajíčka, věnce (tedy jeden) apod. Tedy píšu naším, ale sešla jsem se jen já a ... já. Ale to vůbec nevadilo, protože jsem si zatvořila zcela výjimečně a to i díky tomu, že jsem své kreativní sklony vybouřila venku, na sluníčku, u našeho zbrusu nového stolu, mezi kvetoucími květinami a nakvétajícícm šeříkem. Prostě nádhera...
